uneseni

Je tu nový rok a s ním přišel i nejvyšší čas přemýšlet, kam se letos vypravit na cesty, pokud už jste to tedy nevymysleli. Předpokládám, že i když si nevedete seznamy míst, které byste chtěli navštívit nebo nejste lovci UNESCO památek jako já, určitě máte pár vysněných destinací, tak třeba letos přišel jejich čas. A pokud hledáte inspiraci kam se vydat a ještě ke všemu s dětmi, tak vám třeba pomůže dnešní článek.

S malými cestovateli je nutné trochu upravit plány. Samozřejmě závisí na nátuře dětí i rodičů. Určitě jsou i drsňáci, kteří hravě překonávají časová pásma za pomoci superlevných letenek s dvacetihodinovým čekáním na přestup, ale asi mi přijde zábavnější týden sbírat mandelinku bramborovou než tohle. A svojí dovolenou si představuju o dost zábavněji než jako sbírání mandelinky. S malými dětmi je prostě lepší volit destinace, kam se člověk relativně pohodlně dostane. Takže já jdu pět ódy na Lago di Garda, konkrétně na jeho jižní část. Co jsme tam loni byli, tak to doporučuji každýmu. A zvlášť těm, co mají děti.

Kamení je i u památek, takže i v Mantově se Tonička dobře bavila.

Zásadní výhoda Gardy je, že to je jezero, ale přijdete si tam jako u moře, protože to je fakt velký jezero – žádnej Mácháč – a jsou tam vlny a i nějaký ty mušle. Jezero je pod Alpama, takže i okolní přírodní scenérie jsou naprosto nádherný, ale zároveň ty hory přinášejí nevýhodu, že voda občas bývá studená. Ti, co mi to říkali, pobývali ale na severnějším konci Gardy v Malcesine nebo mimo hlavní sezónu. Pokud se chcete vykoupat, v červnu bych sem tedy radši nevyrážela. My jeli v druhý polovině července a se studenou vodou fakt problém nebyl. Pro jistotu jsme ale měli v záloze bazén u apartmánu, kdyby to náhodou nevyšlo.

Sladká voda navíc znamená, že děti nebudou štípat oči, což mi pro našeho potápěče přišlo jako dobrá volba. Kamenitý pobřeží vás zbaví problému s pískem všude možně. Jsem prostě pohodlnej rodič, takže tohle všechno pro mě byly docela podstatný benefity. Plus se Tonička ráda přehrabuje v kamení, takže na pláži bylo o zábavu postaráno. Pro děti je pak taky dobrá pláž Jamaica Beach v Sirmione, kde je strašně mělko, takže si tam sice nezaplavete, ale zase tam nemusíte dítě lovit ze spárů podvodních příšer. Ale teda počítejte, že v Sirmione obecně bývá dost narváno, takže tam směřujte radši ve všední den a už někdy dopoledne, abyste našli flek. Na pláži byl i bar s občerstvením, takže tu můžete strávit klidně celý den.

Garda je ale hlavně skvělý startovní bod pro poznávání severní Itálie. Vzhledem k tomu, že jsme zakotvili kousek od dálnice, měli jsme to dvě hodinky do Benátek, stejně tak do Milána nebo Padovy, tři čtvrtě hodiny do Verony, prostě města zvučných jmen jsou v dostupné vzdálenosti, takže se dá skvěle nakombinovat poznávací/vzdělávací a válecí pobyt. Pokud vás ještě ani to nepřesvědčilo, tak mám v záloze ještě pár silných kalibrů.

Verona je město módy, nákupní metropole, ideální místo na lov bot a kabelek. V červenci navíc probíhaly výprodeje, což bylo hodně příjemný.

Na Gardě leží zábavní park Gardaland, který si užijou spíš starší děti, ale myslim, že i dospělí. Původně jsme ho měli v plánu, ale platí se tam jednorázový vstupný, který není úplně levný, a nějak jsme usoudili, že ani jeden není zas až tak velkej milovník horských drah a podobných parád, abychom si to plně užili. Moje máma by nešla ani na řetízkáč a mně jako těhotný přišlo lepší ty peníze projíst než problít.

Italové mají skvělý jídlo. I když pojedete na low cost dovolenou, stejně si můžete užít prosciutto, buvolí mozzarellu, čerstvý těstoviny a prosecco ze supermarketu a bude to skvělý. A tiramisu a to ovoce a zelenina někde na trhu…a skvělej olivovej olej.

A hlavně, což ocení ty děti, mají Italové fakt nejlepší zmrzlinu. Pistáciová z Cremamore byla fakt top.

PS: O některých městech, které jsme během pobytu na Gardě navštívili, jsem už napsala články a tady jsou odkazy – Brescia, Mantova poprvé, Mantova podruhé, Verona, Benátky a Vicenza.

Sirmione

Jamaica Beach v Sirmione

A jinde na Gardě...

Pohled na jezero v dáli z Lonato del Garda

Bazén pro sichr

A boty!

Kafe děti neocení, ale dortíky určitě jo

A zmrzlina!

No comments

2 comments

No comments

Je zima. Což je velmi překvapivé a objevné sdělení takhle na konci října, ale nějak ten článek začít musí a začátky jsou vždycky nejtěžší. A taky konce. Ty mi jdou vůbec nejhůř. Ale zpět k věci. Jelikož je ta zima, přišlo mi jako dobrý nápad se na blogu přenést do teplých krajů a zavzpomínat na naší nejteplejší a nejexotičtější dovolenou, konkrétně na Srí Lanku, kde jsme před pár lety na nějakých čtrnáct dní byli. Trochu kuriózní tehdy bylo složení naší výpravy – já, David, naše tehdejší spolubydlící, moje máma, jedna ségra a druhá ségra s přítelem a to celý jelo navštívit další ségru, která tam pobývala delší čas. Než se tenhle kolos vždycky někam vypravil, mohl u toho David přečíst minimálně půlku Vojny a míru (kdyby teda četl), ale o úskalích rodinné dovolené tady psát nechci. Spíš o nějakých těch kulturních rozdílech.

Na Srí Lance bylo plno lidí z mého okolí a napsalo se toho o ní docela dost. Je to ideální místo pro dovolenou na vlastní pěst, když nejste zas až tak dobrodružné povahy. Je tam bezpečno, mluví se tam anglicky a je tam krásně. Čistý moře, starobylé památky, čajové plantáže. Můžu jen doporučit. Pokud ovšem nejste tvor úplně společenský, trochu tam budete trpět. Čím blíž jste ke stavu „otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi“, tím víc budete trpět, protože tady za vámi lidi budou chodit furt.

David v sarongu. Sluší mu to, co? Nebo si to aspoň myslel, každý Srílančan, co ho potkal.

Tady u nás, i když pojedete metrem s rozmazanym ho čokoládou na čele, nikdo na vás nebude zírat. Všichni sice budou strašně chtít, ale budou to dělat tak nějak diskrétně a potají. Na Srí Lance nemusíte mít na obličeji nic a klidně budete mít zírajícího Srílančana nalepenýho pět centimetrů od obličeje. Vaší kvalifikací je, že jste bílý. A i když je na Srí Lance turistů dost a dost, pořád jste tam něco jako černej lední medvěd (a chodící peněženka). Když jste holka, je to ještě o chlup horší. A sarong si radši brát nezkoušejte. David tuhle chybu udělal. Řekněme si upřímně, tahle sukně pro kluky má v teplých krajích dost smysl. Hezky to větrá a nepaříte se v tom jako v kalhotách, ale když vám asi tak stý člověk za den řekne, jak vám to sluší a jak je bezva, že nosíte sarong, případně jestli si nechcete ještě nějaký koupit, máte chuť ten kus hadru hodit do koše.

Prostě u nás si hledíme nějakého svého osobního prostoru a moc si do něj nelezeme. Má to samozřejmě svoje nevýhody, ale já mám svůj osobní prostor vcelku ráda a nejsem zrovna člověk, co jednoduše navazuje kontakty s cizími lidmi a z takových náhlých kamarádství jsem nesvá. Teď nemyslím jen to, že vám každý chce nabídnout své služby, takže když vám někdo kamarádsky ukáže chrám, chce za to taky kamarádsky zaplatit, ale měli jsme tam taky svého „stalkera“. Teda to je ošklivá přezdívka. Pán nás provázel komplexem Magul Maha Viharaya a ani za to nic nechtěl. Nebo tedy jen dobrovolný příspěvek na údržbu areálu dle našeho uvážení. A potom nás ještě pozval na čaj. A když nás potkal o pár dní později v sousedním městečku vypadal upřímně rád, že nás vidí, a pořád chtěl, ať mu napíšeme email. Na jednu stranu se cítím trochu provinile, že jsme mu nikdy nic nenapsali, na druhou si ze svého studeného středoevropského pohledu nějak neumim představit, co bych mu vlastně psala.

Srí Lančani si jisté rozdíly uvědomují a jelikož hodně podporují turistický ruch, můžete se pak setkat s takovým rasismem na ruby, kdy bude pláž rozdělená na část pro bílý (cizince) a pro tmavý (místní) a strážník od bílých bude ty tmavý odhánět. Nevím, jestli je to všude, ale byli jsme v muslimské části, kde se místní holky zrovna v plavkách nekoupou, takže cizinky v plavkách jsou pro místní kluky něco jak bonbony pro vosy. A turistky nejsou moc šťastný, když jim někdo z těch pěti centimetrů kouká na prsa. Nebo si je vyfotí a vylepí na záchod. Proto ten strážník a to rozdělení. Ale zážitek to byl fakt divný.

Takže tohle píšu, abyste se při případné cestě na Srí Lanku nebo do okolních zemí (to bude v zásadě podobný asi) připravili na hodně kontaktu a nebyli třeba zaskočeni. A pokud moc kontaktní nejste a fakt byste radši tu hospodu na mýtince, tak se vydejte asi spíš někam na sever.